Smazat

Anotace: po rozchodu nerozchodu

Sbírka: Básničky obyčejného člověka

Mažu jednu po druhé tvé fotky kolem sebe.
Zničlis mi sny, rozšlapal mé soukromé nebe.


V naději mě nechal snít, pravdu utajil.
Já už nechci s tebou žít, tys mi ublížil.


Bezcitně sis se mnou hrál, jako kočka s myší.
Je mi jasné, že tohle tvé ucho neuslyší.


Tak pláč prý nic neřeší, a je tak zbytečný.
Co jiného dělat mám, ty nejsi skutečný.


S klidem lodra oznámíš, že s nadějí je konec.
Jako bys jen v pohádce zazvonil na zvonec.


Pocit prázdna, velký žal tu cítím sama.
Jako by teď srdce mé bylo jenom jáma.


Jáma pustá, bezcílná a temná a dravá.
Neříkej mi teď už ani, ani že se stává.


Plakat, křičet, stát se sochou z kamene.
Neříkejte svoje rady, dělám to své, ne že ne.


Spálím se zas, spálím se častokrát.
Proč si mi tak často naznačil že máš mě rád?


Tvoje slova brala vážně, naivka bláznivá.
A teď na to doplatila, je už zase bázlivá.


Sedím v koutě, slzy kanou,
pláču v srdci velkou ranou.


Otírám si oči rudé,
z lásky vždycyk tohle zbude.


Jen stesk, pláč a krutá jitra.
Nepláču z venčí, ale z nitra.


Smířit se s tím bude bolestivé dost.
Však chci abys byl cizí, nezvaný host.


Nedokážu tě ze srdce úplně vymazat.
Dlouhý čas nechci další přátelství navázat.


Už dost bolesti, už to stačilo.
I když, jaks řek, vlastně nic nebylo.