Botasky

Jaká je láska bez života
chromá, jak bez podrážky bota

Cestou do ráje se to někde stalo
najednou pálí, co před tím krásně hřálo
pryč jsou sny, naděje i sliby
a jeden na druhém hledáme jen chyby

Mlčky se míjíme v malém bytě
kde nikdo nešeptá, lásko, chci Tě
po létech, jen pár cizích lidí
co kdo kdy zasel, jednou sklidí

Tak si zvykáme na život bez lásky
a ráj se nám rozpadá, jak prošlapané botasky