Nezlob se, že nemám slov

Díváš se smutně na mou tvář
Myslíš si o mně, že jsem lhář
Cítím výčitku na Tvých rtech
Kdybych utonul ve slovech stech
Nezvrátím myšlenek Tvých běh

Já však jen nemám slov
Má ústa zahalil němoty krov
Sám ke klavíru usedám
A lásku svou Ti přísahám
Když do kláves city skládám

Víš, já neznám frázi výbornou
Pro chválu Tebe stvořenou
Jak vyjádřit své city nevím
Nech raději klavír, ať teď mluví
Mou vášeň lépe vyjeví

Mně slova v ústech váznou
Však duši svou já nemám prázdnou
Neptej se, proč náhle mlčím
Naslouchej hudbě, kterou tvořím
A věř konečně mým očím