Bolest a odpuštění

Jsem jako květina, kterou někdo utrhl a zahodil,
jsem jako pták uvězněný v kleci,
spíš mi křídla zlámal, než aby mě pohladil,
a stejně to pro něj byli jen zbytečné věci.

Je ticho a ty stejně neslyšíš mé volání,
a slzy tečou mi po suchých tvářích,
byl´s pro mne ten kdo mě ochrání,
sen co není zapsaný v snářích.

Jsi moje slunce, měsíc i krajina,
jsi letní bouřka co stromy kácí,
jsi klidná mořská hladina,
jsi to, co mi teď schází.

Tvé oči mi prozradí co skrývá tvé srdce,
tvé polibky jen těžko nahradí, písmenka napsaná v ruce.

Tolik špatného už naše ústa řekla,
že ani vracet se k nim nechci,
když poslední slza z tváře stekla,
a poslední myšlenka….kde jsi?