Hnědovlasé

Odcházíš a ve mě zase rychlý je dech
Musíš jít, ten život přece jenom je pech
Schovám si Tvé prstýnky a Tvé zpívání
V hudbě jsi a nepostrádáš své strádání.

V pokojích, kde světlo vrhá každičký stín
Vlásky Tvé se schovají do červených vín
Jako vlak Ty ujíždíš, někdo Tě chytá
Lásky máš na rozdávání, jsi jí sytá.

Možná že už hlavu nemusíš si lámat
Zanech už těch každodenních dramat
Já tě mám tak rád, jako měsíc nebe své.

Odcházíš a já jsem vzduch
Já jsem vzduch, co zachytíš
Titanic, Titanic už odplouvá
Ať nezmeškáš.

Co Ti dám? Já vím, že celé nebe i svět
Odolám a podlehnu kouzlu těch Tvých vět
S klavírem i zpěvem vystupuješ ráda
A teď já ti svojí píseň skládám.

Neměj strach, jsi se mnou, nic Ti neublíží
Letíme, už beze strachu nad refýží.