marnost

Ve světle lampy
stojíme

"kam jdeš?"

To světlo rozdělilo nás
ty se mě ptáš
já zticha jsem
ani ve tmě
mě
nedostaneš

Tak moc rád
bys šel ke mně
Ne
raději zakopu tě
do země

Nech mě jít
nejsem lehká holka citů
jestli hledáš
asi mi zítra zavoláš

Já tě ale v mžiku obehraji
i o klíče tvého bytu
o které nestojím
nech si hráze tvého citu

Nejsem hráč
lidských netaktností
jen okamžiků

Ty svéhlavá svobodo
co drtíš ega ostatních
pro chtíč

pro pád
do neznáma

...

mě pod hranici tebou zadanou
neskrčíš
já nehraji hru o
soucitu

...

jsem ráda sama
moje cena není
rozehrána
v krčmě čehosi
hledající nic

tak někdy
na shledanou

...

marnosti
náš rozhovor nic nehostí