Napořád

Sedím nad prázdným listem papíru
a přemýšlím, co by nejlépe řeklo –
našla jsem zázrak největší z celého vesmíru.
Bez tebe i nebe bylo by peklo.
V pár větách nelze vyjádřit, co se ve mně děje.
Mlčím a hledám slova,
abych správně vyjádřila, že je
pro co vstávat každé ráno zas a znova.
Jsi to ty – můj přístav naděje.
Jsi teplé objetí, co v zimě zahřeje.
Jsi něžné pojetí mého života.
Jsi výsledkem snažení dona Quijota.
Jsi zázrakem a mou láskou – možná pouhou.
Jsi tou největší vášní a touhou.
Jsi – nejdůležitější věc, která se kdy stala.
Nová naděje do plachet, když jsem to už vzdala.
Ty znáš všechna kouzla,
potichu je šeptáš před spaním
a já vím,
magie už k nám do srdcí vklouzla.
Miluji tvé hnědé vlasy,
co do čela ti padají jako prudký vodopád.
Prsty mé objevují jejich krásy,
běhají sem a tam, až přijde prudký spád.
A jemnost tvých kadeří mi dovolí odejít,
jen na chvíli pryč.
Pohladit víčka, za kterými jsou oči, které umí snít.
Mám k nim klíč.
K těm zeleným drahokamům ve tvé tváři,
smaragdy noci, které jasně září.
A vždy ukážou mi cestu ke hvězdám,
vozíš mě tam často, směr už znám.
Vějířky tmavých řas jejich kouzlo ochrání,
snad mohu doufat ještě v setkání
s tou čistou nebeskou krásou.
Pohled tvůj laskavý je spásou.
Kůže jemná krásně voní,
stýská se mi často po ní.
Po sametové přikrývce, co hřeje jako zázrak.
Jako štěstí.
To mi věstí.
Jen úsměvu náznak.
Úsměv těch rtů, co jsou jako plátky růže,
jemně se dotýkají mé kůže.
Jsou jako vánek, co omylem sem zabloudil,
aby hloupé ženské srdce obloudil.
Ale kdo by se bránil takovému blouznění?
Netoužím po ničem jiném –
chci jen mých a tvých rtů souznění.
Jen pár vteřin stačí…
Cvrlikání ptačí
lépe než harfa zní.
Struny mých pocitů rozezní.
Při nekonečných polibcích v parcích a zahradách,
při výpravách
do jiných světů, které jsou jen naše.
Slyším tvůj hlas, vyzývá mě plaše.
Na tvé kůži si ustlat,
ve tvých vlasech nechat se uspat.
A snít.
O spršce pih, které jsou poslední tečkou
na umělcově dílu.
O nejvřelejších objetích, která umějí dál sílu.
Jít dál a nezůstávat stát.
A snad
potajmu si přát:
zůstaň se mnou napořád…