Jarní touha

V zákoutí tužby stavím si most
překlene z duše mé k tvé
vzájemnost dotyku, krása a zlost
s tebou je všechno nádherné.
Lehce ti načechrat tvé krásné vlasy
dívat se s láskou do očí tvých
vlasy se zavlní jak v poli klasy
v náručí mé zazní tvůj smích.
Lehkost je dotykem co vpíjí lásku
marnost se s nadějí střídají
sundavám z tváře svou drsnou masku
něžnost si s mazlením vzdychají.
Pomalu tisknout se k horkému tělu
spalovat žárem smutek a splín
rozvíjet lásku jak květ podbělu
který vždy s jarem opouští stín.
Těším se na tebe a ty snad na mě
až vroucí náruč bude zas volná
až květy podbělu pokryjí stráně
a doba rovná a ne smutně kolmá.