Smůla

Je vůbec někdo , kdo jen štěstí má ?
Kdo do tváře smůly se nedívá ?
Tak tomu já ze srdce závidím.
Nic jiného než ji nevidím.

Na obličeji má masku bez tváře,
Kdo sundat tu masku dokáže ?
Marně se o to pokuším,
Co pod ní se skrývá netuším.

Často ji prosím ukaž se,
Odhalit tvář odvaž se.
Ale ona jen mlčí, nedýchá.
Jen sedí a nepospíchá.

Co ztratím když masku sundám sama,
Být sama , toť vetší rána.
Stejně nemám už co ztratit,
Proč čekáním si život hatit.

Má ruka po masce tápe,
Smůla co dělám chápe.
Kdo to bude ? Muž či dáma?
A co vidím ? Sebe sama.