Nediv se, já jdu dál

Kráčím kupředu,
už nikdy dozadu,
se neotočím.

Zahodím zahlavu,
jen tak z rozmaru,
tvoje přání.

Z nudy ruce si dám pod bradu,
nevnímám co mi dáš za radu,
zas chytrou.

Vlak už míjí stanici,
projíždí rodnou vesnici,
tak opuštěnou.

V hlavě se mi honí,
jak to stádo koní,
černých myšlenek.

A tak končí útěk můj,
za uchem zaznělo mi stůj,
a otoč se.

Nechci se prát,
možnost volby Ti brát,
ty ses rozhodl.

Nediv se, já jdu dál...