Apatie

Déšť vyťukává smutnou píseň do oken.
Zamyšleně sedím,nevnímám noc ani den.
Zachumlaná v dece,po těle jde chlad..
Pořád strašně sama,po lásce mám hlad.
Ztracená ve špíně tihidle světa.
Život se mi rozsypal a stačila jen věta.
Nechcu pustit tebe,ani slunce do pokoje.
Jsem slaboch,vzdávám všechny boje.
Ve spárech samoty zůstávám dál..
S pocitem nicoty.kdo by se bál...