Studnice, ze které chci pít

Letěla, plachtila nad zátokou motylí křídla,
plakala z nitra země mokrá vřídla.
Oči byly suché a linkou svou tak krasné,
mé srdce bylo s Tebou a zas šťastné.
Měl jsem pocit, že tohle jsem již žil,
že ze studny Tvé tolikrát už vroucně pil.
V tanci, vánku a doufaní přemohl jsem sebe,
na vlakových kolejích svedl zas Tebe.
Mraky, slunce, vesmír kolem nás se točily,
můj svetr a tvé šaty v tom krasném smočily.
Vše to byla iluze a nebo cesta někam ven,
realita, věčné snění a mladnoucího člověka sen.