Sama mezi zdmi

Z večera se dívám na staré střechy domů,
z mého okna. Má oprýskané rámy.
To ještě včera jsme byli jen spolu.
Láska úžasná! Skutečná a s květinami.

Čas plyne jak řeka, a už se asi stmívá,
slzy mě skrápí a já jsem tak netečná.
Když nejsem s tebou, snad ubývá mi síla.
Hříšnice! Tak stojím si. A stejně zbytečná!

Úzkost už doléhá a v noci je víc než zlá.
Nebudu tesklivá, nyní slibuji.
Má hvězda svítí. Tak ta mě dobře zná!
Ač strádám a trpím, však vroucně ho miluji.