Nestoudný polibek.

Když onehdy se líbala,
na davy ohled nebrala,
ať vidí mravů hlídači
čí polibek je nejsladší.

Líbá-li cizí pocestné,
pak není děvče počestné,
marně si proto hlavu lámu,
jak udělat z ní ctnostnou dámu.

Jen takto líbá nejradši,
jeden polibek nestačí,
chce děvče svěží jako květ,
by líbal by jí celý svět.

Stále citím to objetí,
ač stál jsem tam až do pěti,
v uších mi anděl z kůru pěl,
na rtech mám dosud její pel.