Zabitá láska

Kdy nastane ten čas,
když srdce v každém z nás,
roztluče se ä rozbuší
a pohladí na duši ?
Už jsou pryč.
Dny letí dál,
krásné chvíle jsi mi vzal,
má slova nevnimal,
když sis s jinou povídal.
Proč to tolik bolí,
proč mi tečou slzy plné soli ?
Však v koutě jsem tu seděla
a do tmavé dáli hleděla.
Jsi jako úkaz Boží,
jsi jako nebe, když venku sněží.
Proč jsi tedy mé srdce zlomil
a tím naší lásku zabil?
Pamatuji si, jak jsi nademnou stál,
když jsi mi můj život bral.
Avšak já přežít musela,
abych tě pak zničila.
Zničila jsem vše, v co jsi věřil,
pak už ses i sám nože chopil.
Proč teď cítím prázdnotu
a pohlížím na samotu?
Tys ublížil mé duši,
mému srdci
a mému tělu,
tak proto jsem teď plná hněvu.