Zase...?

Když můj pohled setkal se s tvým,
od té doby jednu věc vím,
vím, co slovo láska znamená,
má duše je tím jak zmámená.
Když mám tu možnost dívat se na Tebe chvíli,
cítím, jak láska k Tobě ve mě sílí,
a pak zase přišel další krach,
mé srdce mění se na popel a prach.
Vím, že jen pláču a brečím,
před otcem z rozhodující komise klečím
a ptám se ho, má-li takovýhle život cenu,
když si nikdy nenajdu žádnou ženu.
Žij si svůj život, říká ten moudrý muž
a bere mi z ruky trápení ukončující nůž
jestli to chceš takhle, tak si dál bul
a chovej se pořád jak starej vůl.
Tak jsem odešel a bloudil dál světem,
záviděl přitom šťastným malým dětem,
že si jen hrajou a neznají takovéhle věci,
samé zklamání, já je taky už zažít nechci.
V uších mi zněla jeho moudrá slova,
já řek´ jsem si, že nezažiju to znova,
vykročil jsem znova pravou nohou
a doufám, že lásku zažít všichni mohou!