Nenávidím ...

Nenávidím, když na Tebe vzpomínám,
nenávidím ten pocit,
když se na Tebe zadívám.

Nenávidím ten cit,
který v sobě nosím.
Nechci už o Tebe
každý den prosit.

Nenávidím večer,
když venku se setmí,
mám špatné myšlenky
a vím, že mít nesmím.

Nenávidím čekání,
jestli se ozveš
a na pár pěkných dní
k sobě mě pozveš.

Nenávidím naivitu,
kterou v sobě mám
a přeci doufám,
že to nechceš vzdát.

Nenávidím svoje
vzpomínky v hlavě,
hrozně bych chtěla,
zvládnout je hravě.

Je toho tolik,
co mi Tě připomíná,
že se jen opravdu
těžko zapomíná.

Nechci Tě vidět a nechci tě znát.
Nechci být s člověkem, co nemá mě rád ...