Ona

Čím může to být, že tak prázdný cítím se?
Nemůžu pochopit... Jak moucha v předsíňce,
"tlustým sklem" vězněná, svým vlastním snem.
Co spát nedá tak oknem sleduji jen světélka šedá.
Přemýšlím nad "Ní" od znova a slova, ve kterých
kdysi dalo se schovat, nabízí hřích za jenž
mohu jen orodovat, plakat a naříkat trápit se dál,
občas se opít, zahnat svůj žal.

Všichni chytře mi radí, stav se na nohy zadní
a k problémům čelem, jako muž!
Pak skončí před večerem, pod stolem ležmo a už
pohrdaje pivem, zvraceje Tuž vyspávají opici.
Já zatím řádím mezi pokrytci, brko si sháním.
Abych nevzpomněl si zas na... "Ni"
Ani´zaváhání v úvahu nepřipadá,
přikláním se k plánu Eda. Zvesela s úsměvem pošlu si prda.
Už neříkám jí moje mladá, jen na šluky se soustředím.
Neboť vím, že já se již nikdy nezměním.

Ach bože... jestli existuješ. Jaktože se světu nevěnuješ, vše odporné tam toleruješ, nestydíš se, neprosazuješ myšlenky lepší. vždyť kde kdo se tu vraždí,
pak proti sobě svědčí. A jen pár slušných lidí, bez řečí poctivou práci provádí, zatímco politici jenom podvádí,
je mi zle z toho řek bych přímo na blití, vždyť děti v útlém věku již zvykají si na bití a násilí, kterého se štítím.
Proklínám! Nadávám! Když špínu světa poznávám.
proč říkám ti to víš? nevím sám, snad odpoutávám,
pozornost svou od "Ní"....
Jak v záři zlatavé se sluní, popíjí Kolu, na židli trůní, pohyby laní, jak vlasy jí voní
když ústa našpulí, já zemřel bych pro ni.