Vyznání

Plátky růže rozházel jsem

po mrtvé vodě

posbíral živé siluety časoprostoru

má duše stékala z okapů

svlažil jsem stěny

Tvého ženství chrámu

vykasal sukni oblohy

navlékl Ti hábit z ticha

a chtěl žít chvíli v naivitě

když orosí se nové ráno

v zákulisí hadích těl

Když svléká se pomerančová kůra

kuchyňským nožem

chci Ti říct

jsme před sebou nazí

otvírám desky z papyru

řekni proč

vrásky v komorách srdce

posledním tangem

blednou

a pak zas rozblikají

neony našich duhovek

Otevírám studánku

Tvých roků

hltám je necudně

tak to je to vyznání

když roztáhnu závěsy

a zatančím si se světlem.