Pozdě

Už dávno necítím
v podbřišku chvění,
už dávno nesténám
vytrhlá ze snění.
Už dávno nehlídám,
zda vrátíš se včas,
a je mi jedno,
kde toulal ses zas.

Mám pocit bezpečí,
když pevně mne objímáš,
a jen se usmívám,
když polibkům uhýbáš.
Vím, kde tě dloubnout,
když slyšet chci smích,
a při tvých dotecích
vzplanu jak vích.

Už dávno však necítím tvoji vodu po holení…

Chtěla bych vrátit čas,
říct neodcházej, vybal si zas,
prosím tě, lásko, buď se mnou dál,
dřív jsi se našim hádkám jen smál…

Kde se stojí fronta na kuráž?