Věštkyně

Venku slunce hřeje,
pálí naše obličeje
Vítr fouká mírný,
stojíme u věštírny.

Chceme znát budoucnost naši,
zda někdo naši lásku nevyplaší.
Starší dáma do koule se dívá,
říká slova hezká a hřejivá.
"Vaše láska je věčná,
šťatná to slečna."

Odcházíme pomalým krokem,
jdem s polu v ruchu širokém,
stojíme na chodníku, když něco se stalo,
co změnilo naše životy natrvalo.

Řidič bez průkazu jízdu nezvládl,
větší zmatek v tu chvíli převládl.
Lidé křičeli a utíkali,
cestu do bezpečí nám však upcali,
řidič do nás vší silou najel.

Já menší otřes mozku měl,
ale s tebou jsem být chtěl.
Svůj pokoj jsem opustil
a k tobě vedla cesta má.

Při pohledu na tebe jsem tomu věřit nechtěl
vedle tvého těla jsem bolestněl.
Tuto pravdu jsem příjmout nemohl,
kdyby nepřišla sestička nůž bych do sebe zabodl.

Jsou to už roky tři a já se s tím stále nesmířil,
hlaveň zbraně jsem si k hlavně namířil.
Bez tebe můj život smysl nemá,
zpečení to červenáá tekutina.
Až mé tělo spadne dolů,
zůstaneme navždy spolu.

Ve věštírně starší dáma do koule se dívá,
dalšímu páru říká slova lživá.
Milenci s úsměvem a s nadějí odchází
a v dámě smrt se zobrazí.