Poštovní pohádka

Poštovní pohádka

Poštovní pohádky bez moře povlaků
bílých jak probuzení z ospalých dní
není čas na hádky, procitám z rozpaků
léčím se z nastuzení v den poslední

Pozdě jsem uviděl sluneční zazáření
dost jsem se zastyděl bez masky přetváření
ruka má objímá rukopis Tebou psaný
dost mě to dojímá, divně je podepsaný

Podpis jsem nepřečet, byl příliš rozmazaný
kapičky slziček jak perly zdobí psaní
chce se mi zabrečet, pláč mám zakázaný
od všech tří sudiček, které mi ruší spaní

Sklenku jsem uchopil bez znaku abstinence
dopis jsem pochopil, bez žádné asistence
hodiny z věže hradní
změřily lásku naši
tak čerte na zem padni
když už tě hříchy straší

Pozdě jsem uviděl sluneční zazáření
dost jsem se zastyděl bez masky přetváření
ruka má objímá rukopis Tebou psaný
dost mě to dojímá, divně je podepsaný