Vlasy

Jó.., to byly časy,
pane, budeme si hrát,
to jsem měl ještě vlasy,
a síly... tak akorát.

Všechny struny hrály,
to co jsem zrovna chtěl,
oči se mi smály,
a celý jsem se chvěl.

To byly časy zelené,
mírně řečeno,
zkouřené ...

Kolikrát mě napadlo,
že k pití
je i kloktadlo
Takové to bylo žití!

A s láskou kříž.
Jak jetel v kravské tlamě,
jak přes růžovou mříž,
se stále směje na mně.

Co teď?
Je pozdě?
Je to pryč?
Když říkám, že to bylo?!
Jistěže.

Ale naštěstí si to pamatuju.
Takže.
Díky, Davide.
(A nebyl bych to já...
měj se, Jano.)