Miluješ to

Stinné stránky sněhově bíle deky,
ač ledová na pohled, při doteku hoří,
nahé propletence, od kotníků do Mekky,
brázdit a topit se v tvém hlubokém moři.
Tvrdé stěny nedozrálého ovoce,
oroseno chtíčem;
není kyselé,
za zvuku otevírajícího poklopce.
Dvě škvírky místo jezera očí;
s hladinou kříšťálově mokrou,
rychlé švihy hračkou kočích,
romance mrtvého medvěda pod krou.
Ústa proměňena v trumpetu vzdechů,
"Proč se tak chvěješ?", lapáš po dechu.