Sen

Večerní ticho mi zavřelo oči,
tak jako poslední paprsky slunce na úbočí.
Nesmělý sen vkradl se do spánku,
nesený křídly tichého vánku.

Pár dešťových kapek záhadnou dívku přineslo
a při tom pohledu mé srdce uneslo.
Úžasem oněměn jen tiše stojím,
abych ji nevylekal, pohnout se bojím.

Nevím co říct, tiše si zoufám,
že tu se mnou zůstane, ze srdce doufám.
Čas kolem letí, na zemi leží prach,
oblohu z dálce zalil nach.

Vzduchem zavoněla vůně lásky,
na tváři přibyly nové vrásky.
Zůstane se mnou nebo zmizí v dáli?
K nebi tyčí se mohutné skály.

Jediný pohled do těch modrých očí
a celá zem se se mnou točí.
Mohla by o mě vůbec stát?
Všechno na světě chtěl bych jí dát.

Tak moc bych chtěl za ruku ji vzít,
o své lásce chtěl bych jí všechno říct.
Směl bych jí i polibek na rty dát?
Nebo mám raději zůstat stát?

Dal bych ji všechno, co by jen chtěla,
když v tom náhle zazněla v dálce rána z děla.
Sen se náhle rozplynul, za okny mrholí,
poslední polibek vzala si mlha v údolí.