Vyznání ANAKINOVI OD TVÉ Květinky Padmé

Jsi ten, pro kterého mi srdce buší
možná více než se někdy sluší.
Jsi pro mě nocí i dnem,
více než předtím žiji. Jsem.
Někdy jsme sami,
ač o koho se opřít máme.
Pomohou nám snad známí?
Neb jen sami sebe máme?
Zdám se nešťastná že jsem,
že smutná.
Že duši odírám se dnem,
dnem hlubokým jak studna.
Mrzelo mě,
že kroků našich společných
nebylo dnes více,
však svět můj nezboří se.
Snad víno k tomu přispělo,
že do mých pocitů to tak dospělo...
Teď odjel jsi mi
do chladné a tuhé zimy.
Úsměvem jsi mě posvětil,
a poznat nešlo, že jsi předtím pil.
Pak já svůj šat svlékla
a touhu tím na sebe přivedla.
Touhu po tobě.
Touhu mít Tě pro sebe.
Chybí mi darovat Tě sobě,
postel nechci sdílet bez Tebe.
Přitisknout se pod peřinou,
stát se jen Tvojí ženou.
Políbit Tě a pak snít,
že takhle je krásné
strávit mnoho dní.
V Tvé náruči
co líbat Tě mi poručí.
Tento rozkaz přijímat smím.
o tom, že udelás to ty
však zatím jen sním...
..
Co zdal se jen jako sen
stalo se dnes mým dnem:)