Pro co žít

Stojím a zírám do temných vod,

jak pode mnou pění a hučí.

Mořský příboj volá, láká

dolů do svého náručí.


Stojím nad ním a přemýšlím,

vzpomínám, jak mi Tvůj hlas zněl.

Byl jak volání nebeského anděla.

Žel, na bělostných křídlech odletěl.


Tehdy jsem ti chtěl znovu říct,

zašeptat: "Lásko, miluji Tě."

Tys však řekla ta dvě slova,

řekla jsi mi: "Nechci Tě."


A stejně jako poprvé

i teď mé srdce krvácí.

Ani čas tuhle ránu nezahojí,

bolest, ta se neztrácí.


A já tu mlčky naříkám,

už nemám důvod žít.

Mé srdce navždy hořce pláče,

už nemá pro co bít.


Stojím a zírám do temných vod,

jak pode mnou pění a hučí.

A s poslední myšlenkou na Tvůj hlas

skočím do jejich náručí.