Vyznání

Chci napsat vyznání,
jaké ještě neviděl svět.
Nejlépe teď hned…
Bude to jenom pár vět.
Mých myšlenek změť,
znáš je nazpaměť.
A já to vím,
přesto se odvážím.
Říct je zas.
Čekat co odpovíš.
Mám ráda tvůj hlas.
To taky dobře víš.
Možná tě zklamu,
ale přesto poslouchej dál.
Mých snů často býváš král.
Bez koruny, bez žezla,
bez zdobného hermelínu.
Jsi sluneční paprsek,
který se dotkne sychravého splínu.
Odpusť mi mou častou vinu.
Občas životem jen plynu.
A zapomínám pak,
že máš křídla jako pták
a umíš je i mně dát.
Umíš jako jiskra hřát.
Tím pocitem, že máš rád.
Mě – a já zase tebe.
Jsi měsíc, jenž prozářil nebe.
A když snad samota i hvězdy zebe.
My dva jsme šťastní, my máme sebe.
Jsem tak ráda, že já mám tebe.
A i když nemáme moc času.
Tvůj příchod dal mi krásu.
Přinesl mi spásu.
Jsi čaroděj bez magických říkanek a kouzel.
Chci jen, aby ses vedle každý den vzbouzel.
Hru bez pravidel hrajeme.
A vím, že neprohrajeme.
Protože jsme vítězný pár,
v rukávech schováváme esa.
Až srdce z toho plesá…
Jsi motýl, co dosáhne až na nebesa.