Dva světy

Dvě osoby,dvě duše,dva světy.
On je ten,co mlčí,i chrlí krásné věty.
Usmívá se a v mžiku mu slzy po tváři padají.
Květy mu pod rukou kvetou a jindy,jak otrávené zvadají.
Někde je pavouk a jindy moucha,co v pavučině uvízla.
Někdy mám chuť říct Miluji tě a jindy bych ho podřízla.
Občas ho mám ráda,ale častěji mé srdce ničí nenávist.
Protože občas je rozsáhlý román a jindy nepopsaný list.
Je to jako znát dva odlišné tvory.
Jako chtít jít plavat a muset přelézt hory.
Co dělat,když občas jsi to ty a občas ne.
Ztratit tě,držet tě,vždycky si srdce znova vzpomene.
Ač udělám cokoli,bude mě to srážet na dno.
Ač tak nebo tak,nepůjde to snadno.

A to mě bolí nejvíc