Námořník

Bloudící koráb
vlnami hnán
jak ostří
krájí svou cestu
posílá zprávu
přímo až k nám
píseň pro nevěstu

Paluba vlhne
moře se láme
jak kormidlo
točí se v kole
kapitán zvolá
"Tohle mi dáme"
jen báseň na stole

Svůj lodní deník
psán na koleni
jak snílek
hledám svou cestu
a přesto píšu
s dírou v holeni
svou píseň pro nevěstu

Přístav je blíže
kotva už klesá
jak dělo
střílím svůj žal
čelo mám rudé
bez vůně lesa
když jsem nad mořem stál

Vzpomínky letí
srdce se kývá
jak námořník
jsem zcela sám
však s tímto břemenem
už to tak bývá
nad její fotkou své slzy polykám

Námořní míle
rybářské sítě
jak naše loď
se v hlubinách plavím
na myšlenkách
že jsem ještě dítě
teď v kajutě stavím

Jak se loď naklání
mé srdce s ním
jak jehla
jsem v kupce sena
že jak jeden z mnoha
o své lásce sním
že ona je jen moje žena

Poslední věty sepsány jest
Nacpány do prázdné lahve
Vhozena do moře jímž nechám se vést
Snad najde svou cestu a špatně nezahne.

PS: Miluji tě.