Hranatá
Hranatá
Ráno jsem spadla z duhové roury,
sklouzla jsem Picassovi do oka.
Jsem hranatá, stejně jako coury,
tak toužící lásek se nalokat.
Vidím modře. Vlny města ječí.
Nebe nasáklo modrým obdobím.
Inkoustový déšť hrdinské řeči
ze rtů mi smývá. Já se nezlobím.
Křídou kreslím rovnoběžky světů,
notové osnovy našich staccat,
party, které smetu z parapetu.
Je večer, Picasso zavřel oči.
Vypadla jsem do tmy jeho vrásek.
Jsem hranatá. Odpusť mi ten zločin.
sklouzla jsem Picassovi do oka.
Jsem hranatá, stejně jako coury,
tak toužící lásek se nalokat.
Vidím modře. Vlny města ječí.
Nebe nasáklo modrým obdobím.
Inkoustový déšť hrdinské řeči
ze rtů mi smývá. Já se nezlobím.
Křídou kreslím rovnoběžky světů,
notové osnovy našich staccat,
party, které smetu z parapetu.
Je večer, Picasso zavřel oči.
Vypadla jsem do tmy jeho vrásek.
Jsem hranatá. Odpusť mi ten zločin.
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
TiskKomentáře
spadla jsi mi do oka stejně jako Picassovi,líbí:)
08.10.2012 13:02:19 | kočkopes
Wauuu...po tomhle kousku si tě dávám na seznam mých oblíbených:)Fakt,že jo!
25.04.2010 16:49:00 | Kajaro