Jarní let...

Ač by se mohlo zdát,
že mám vše, co mohu si přát,
je to jen falešná iluze.

Je to klam, co dává naději.
Oči Tvé však již nehřejí,
jako ptáci jinam táhneš.

Zmámil Tě dálek čarovný hlas,
tak běž si , když je tvůj čas
i k nám jednou jaro přijde.

Dnes však sotva slunce zazáří.
Rozvodněná řeka stáčí se po tváři
A ty si letíš poklidně dál…

Vzduch ladně křídly prorážíš.
Kdo ví, zda-li se vůbec zastavíš.
Já, odkvetlá krajina, zůstávám za Tebou.

A Ty letíš si poklidně dál…
Jediná lichotka a je z Tebe král,
leč zraněná vlaštovka padá k zemi...