Neopětovaná láska

Vím že můžeš mít
všechny na které se podíváš.
Já zůstávám tvým očím utajena.
Sem tam se mihnu,
pak zase zmizím
jako když uvidíš
záblesk padající hvězdy.
Proti pravidlům si
přeji dovolení
pít s tebou z jednoho šálku,
a do stejných louží stoupat.
Jako déšť může si dělat co chce,
tak i já můžu vklouznout
do tvých snů,
ne jako noční můra ale
jako lehká mlha, která
zůstane jen ráno.




Jako spalující slunce, které
bloudí přes bezmračnou oblohu,
chci se já proplétat davem k tobě
abych tě našla.
Jako v temnotách světlo svíčky pomůže,
já podám ti ruku když se ztratíš
a nebudeš moci jít dál.
Na oplátku chci to, co mi sám dáš.
Budu čekat na tvou odpověď
jako zrnko písku čekajíc na zavlažení.
Budu doufat, že nezapomeneš
a nezabloudíš, když plamen zhasne.


Když mě máš rád, dej to najevo dotykem prstů.
Když mě miluješ, dej to najevo dotykem rtů.
Když mě chceš utěšit, dej to najevo dotykem paží.
Když mě chceš rozesmát, dej to najevo dotykem srdce.



Víš jako ví motýl, kde má přistát
jako ví růže kde má mít trny
jako ví déšť kdy má přestat
jako ví měsíc kdy má vyjít
jako ví obloha kdy má ztemnět
jako ví srdce že se má zatetelit
jako ví cukr že se má rozpustit
jako ví hříbě kdy se má postavit
jako ví narcis kdy má rozkvést
ty víš, že mně miluješ.