Moje víla

Oči jak průzračnou studánku měla
Před chladem druhých hrozně se chvěla
Obličej anděla co křídla ztratil
Dotyky mrtvého co živý se vrátil

Přes srdce hřející slzy ji tryskaly
Dlaně napnuté ostatním dávaly
Slova co hladila po duši, po těle
Rty co se smály tak tiše, nesměle.

Sukýnku červenou plameny vyšívanou
Nohu bosou jen svobodou ovázanou
Šáteček průsvitný co skrýval svatozář
Po kapsách touhy, bolest a snář

Srdce co zařeklo se druhým jen
Snář co přeložil každičký sen
Tóny co zpívaly písničku uplakanou
Tváře co zestárly nocí neprospanou

Slzy co po tváři stékají
Dny co vrátit lehce se nedají
Lásku co zmizela, bolest co zůstala
Té víle v lesích co dlouze plakala