Láska, Malování

Prý motýlích křídel v dutině břišní rej,
pod srdíčkem našeho života čekání,
třepetání neklidných chvilek v rozrušení,
kdy v dotecích oddáváme se hrám na malování.

V tazích krásu z nebeských beránků vytaženou,
na papír jen v něžných čmáranicích pokládanou,
kdy slova už na vše nikdy prostě nestačí,
v objetí, kdy hrajeme si s tahy na milování.

Jen černou tuhou ze srdce polámaného,
tvé rudé polibky snaží se milovat,
kdy slyšíme cizí steny nad bolestí,
a přitom na ústech úsměv nám hrá.

A na polorozpadlé zdi pouze víla v šatech rozervaných,
láskou se prý její jméno v obyčejích nazývá,
prý k malování portrétů zvrhlých múz dokáže dopomoci,
po splnění jediného z jejích nesplněných přání.

Prý motýlích křídel v dutině břišní rej,
v tazích krásu z nebeských beránků vytaženou,
jen černou tuhou ze srdce polámaného,
a na polorozpadlé zdi pouze víla v šatech rozervaných.