Rozhřešení v solné jeskyni

Teď nás obklopuje tma a zima solné jeskyně,
vyprávím příběh, který začíná tak nevinně.
Zatím co ty tu klidně spíš, mé srdce pláče,
neměla sem přizvat do vztahu třetího hráče!
Vím, že si ve mě ztratil důvěru,
když si ve mě odhalil slabost, lež a nevěru.
Teď trápím se - jsem otrokem svého stesku,
jsem troskou bez naděje a lesku.
Doufala jsem, že spolu vždycky šťastný budem,
teď rdousím se úzkostí a velkým studem.
Jak jen to vyjádřit - těžko vymlouvat si plíce,
toužila jsem jen, abys miloval mě více.
Vím, že si mě ohromoval Mazdou, monitorem a bytem,
stačilo však jen kdybys nešetřil svým citem.
Vím, že teď jen mojí vinnou,
budu tě muset vídat s jinou.
Ty pořád spíš - užíváš si léčbu solí,
mě se svíra hrdlo - tolik to bolí!
Nabízíš mi přátelství..úcty hodný skutek,
ve mě to prohloubilo jen smutek.
Chtěla bych, abych se zas vzrušením celá chvěla,
netušíš jak moc zpátky bych tě chtěla.
Když na povrch vyplula pravda celá,
vím, že už pro tebe nebudu nikdy holka skvělá.
Snad odpustíš mi jednou část mého hříchu
a staneš se mým dárcem smíchu.
Už odcházíme - uzavírá se jeskyně solná..
snad ti lásko nejsem tolik volná..

Miluju tě Mici:)