Spřízněná duše obalená mužem

Stačil jediný pohled na tvojí auru,
abych se zapomněla.
Vím, osud na mě zas ušil boudu,
přesto v té chvíli jsem nevěřila.

Je to jen další zkouška,
snad měla bych začít se bát.
Než bude jarní bouřka,
odtuším, zda mám se ti dát.

Však vyskytl se problém další,
sic líbíš se mi, ne však sám.
Tvá sokyně není zdejší,
snad jen ve snu jí se vzdám.

Ten cit zdá se povědomý,
snad dřív byla jsem schopna ho dát.
Však dnes už je zneuctěný,
není toho, kdo by jen nehrál.

Nevěřím tomu, že někdo mě vidí,
že nehledí na tu za mnou.
Vím, někdy prostě lidi se stydí,
raději sami jdou dál tmou.

Naposled říkal jsi divná slova,
v nich marně smysl jsem hledala.
Snad cit ztratil se mi znova,
možná je to tím, že muži už nikdy bych nedala.

Kdybys byl dívkou,
vše tak snadné by bylo.
Věděla bych, že to není jen mýlkou,
že pro mě ještě štěstí někde zbylo.

Co ale dělat mám,
když ty jsi tím, kým jsi
Možná měla bych zavřít oči a jít dál,
dokud u mě ještě nejsi...