Podvodník

Myšlenky jako po úrazu,
černý rám na zdi bez obrazu,
rozpadává se mysl moje,
sotva k nám vstoupíš do pokoje…

Vítám tě ve snu každou noc,
marně se zdráhám užít moc,
mám tajné sítě kouzelné,
když muž se bojí říci ne…

Nechci je užít pro svou slast,
od Tebe však už jenom mráz,
já bych si přála vřelou lásku,
jen kloužu po posledním zmrazku…

Odešel, ani nezabučel,
pro něj jsem splnila svůj účel,
už nejsem milá láska krásná,
nezájem, že já teď nejsem šťastná…

K jiným už vedou jeho cesty,
obléhá další srdce bez cti,
půl roku, rok... a mizíš v davu,
bez rozloučení, bez pozdravu…