Zklamání...

Vzpomínky zůstanou a lidé odejdou.
Tak proč? Mám tomu věřit snad?
Když říkáš, že mě máš rád,ale sám víš,
že lhát mi je hřích, který děláš rád.

Já vím, že už to není tak jako dřív, kež by.
Chyba se stala, ty řekl si, že to se stává,
už to jde zkrátka, nevšímáš si mě tak jako dřív.

Zůstává mi vzpomínka, byl to náš první den,
ty zeptal ses, políbil a všechno mi řek.
Tak proč? Smích přešel a místo něho stesk.

Měla jsem tě ráda, myslela že i ty.
Teď vím, že byla to chyba, věřit ti.
Tys tušil, bylo to utrpení, teď odcházíš.

Já říkala si ,že bude to jako dřív.
Boužel, byl to jen pocit, který se nesplní.
Nemůžu dál, když nemáš mě rád, zklamání oddělí nás.

Konec je všemu, musíš jí dál, však beze mě.
Já nemůžu dál, snášet to a cítit náš pád.
Tak sbohem, s bolestí kterou si nechávám.