Pro Ájku

Když se ráno probudím a otevřu očka,
tak mi ucho olízne naše černá kočka.
Abys to byla Ty však přál bych si moc,
abych s Tebou předtím spinkal celou noc.

Pak obléknu si spodky a něco rychle sním,
nebýt Tvojí fotky, tak myslím si že spím.
Raději bych chtěl ale snídat vedle Tebe,
vždyť proti Tobě je škaredé snad i samo nebe.

Pak uklidit a oběd sníst, jako každý den,
třeba tohle nebudeš číst, vždyť Ty jsi pro mne jenom sen.
Pak nachází chvíle, pro kterou snad žiji,
stačí trocha píle a už alíky biji.

Místo WoWka ale chtěl bych u Tebe být,
abych o Tobě dále nemusel jen snít.
Pak se blíží večer a já se chystám spát,
být s Tebou štěstím bych brečel a nemusel bych ho jenom hrát.

A pak si mne spánek vezme,
do svých divných říší,
a zdá se mi jak spolu jdeme,
a já Ti báseň píši.

Dny s Tebou trávit bych chtěl,
a určitě by byly hezčí,
abych Tě za ruku držet směl,
však led, po kterém kráčím už nemůže být tenčí.