Lovec

Lovec

Na velkém poli zahaleno tmou,
blyštivé oči se nám lesknou.

Kdo ví jaký tvor se tam skrývá
a na koho asi čeká.

Zblízka nám jeho oči obraz naskytnou,
že po něčem žíznivě prahnou.

Po tváři tak krásné a hebké
nebo jen po vůni jejíž krvi teplé.

Zmatený lovec soupeře nalezl,
který svojí rychlostí již kořist napadl.

Ale kořist mu uniká,
jelikož on malé chyby při lovu páchá.

Zatímco náš žíznivý lovec v klidu čeká
a svůj ďábelský plán vypočítává.

Soupeře zabít nechce,
jelikož čeká až velkou chybu provede.

Čekat taky ale pořád nebude,
nakonec to do vlastních rukou převezme.

Svým přirozeným chováním kolem ní chodit bude
a doufat, že se nakonec do pasti chytne.

Lovec stále ve střehu musí býti,
jelikož mnoho schytaných ran po jeho těle můžeme hledati.

Mnoho spálených mostů za sebou nechal,
opakované chyby by nerad zase páchal.

Ale on již nemusí,
jelikož osud byl zase o krok rychlejší.

Lovec ještě ani nezačal
a už kulku do zad dostal.

Těch již má ale mnoho,
nezbývá mu teda nic jiného
než aby své zlomené tělo opět schovalo.

Plný smutku a zlosti
skrývá se lovec ve svém temném křoví
a jeho blyštivé oči zase novou kořist musejí hledati.