Útěk

Nesnáším krev
Přesto jsem tu noc nůž do ruky vzala
A zkoušela jím proniknout pod kůži
Bolest fyzická tu psychickou otupěla
Kolena se mi neroztřásla
Dech nezúžil
Tiše jsem zírala na malé krůpěje krve
Spokojená s výsledkem
Mohla bych říct, že dohnals mě až sem
Ale to bych byla příliš kritická
Prostě jsem nezvládla to všechno, co se stalo
A pach krve zase mi dal
pocit svobody a ulehčení
Kdo ví

Utíkala jsem nocí městem i lesem
Utíkala jsem před sebou i před tebou
Jen matně jsem si uvědomovala,
že bosa jsem, ale chodidla mě nezebou
Prchala jsem před vlastním stínem
Hledala jsem člověka, který by byl vinen
tím vším, co sžíralo mě do morku kostí
Nezastavila mě zima ani roští,
které mě šlehalo po tvářích
Láska je hřích
A ten můj byl neodpustitelný,
když jsem se rozhodla tě milovat
Běžíš za mnou?
Je mi to jedno
Co chceš, to nemohu ti dát
Co chci, to nemůžeš mi dát

Nevěřím v lásku
A přesto trvá mi to jen tu nejniternější chvíli
a miluji tak, že se to nepromíjí
Miluji, až topím a dusím
Nemohu přestat
Musím
A ty mi tu svoji čirou lásku dáváš
Dvě silné ruce mi nabízíš
Chceš mě objímat, chceš mě držet
Chytáš mě, mé rány zahojíš
Musíš být anděl, co nade mnou bdí
Anděl, co hlídá moje kroky
Trpělivý a krotký
A svým způsobem i šílený,
když věříš ve mně,
svěřuješ mi své sny,
když mě pobízíš
k lepšímu úspěšnějšímu životu
Kdybys nebyl tu,
nechala bych svou krev padat na zem
při útěku sama před sebou
Drž moje ruce, prosím, pevně
V tvých dlaních nezebou
Drž moje tělo, prosím, pevně
teď, když skláním se před tebou
Vždyť ty jsi anděl a já jen člověk pouhý,
plný zemské sobecké lásky, touhy,
chuti projít vším, co málokdo zná
A kdybych neměla tebe, přísahám,
dávno už všechno vzdám...