Vzpomínka na zimu

Celou zimu byla v mém srdci
ta krásná v sněhobílých šatech
a jen co přišlo jaro
odešla
že prý už nepotřebuje hřát

Možná že je to tak lepší
můžu volně chodit po loukách
a trhat květy a vázat je v kytice
a pak si je doma dát do vázy

můžu malovat barevnou krajinu
potulovat se do nocí a zpívat
můžu tančit s hvězdami nahý
a křičet až do rána do usnutí

Možná že je to tak lepší

Ale jako by mi něco scházelo
za nocí za dnů prospaných v loukách s kyticemi v náručí
cítím se tak sláb
a nepotřebný z těch barev kolem mě

Chtělo by to zapomenout
snad potom bych se mohl cítit volný
ale jak mám zapomenout
když ještě teď cítím její sladkou vůni
její chvějící se tělo jako bych stále držel v náručí
jako by nikdy neodešla



Těším se na zimu
třeba se znovu objeví
celá promrzlá v těch sněhobílých šatech
a já ji odpustím jak odpustil jsem již tolikrát