Dívka a Zbraň

Když dívám se na Tvůj kovový lesk,
srdce mi plní žal, smutek a stesk.
Když držím Tě v dlani, srdce mi chřadne,
Teď jsi má jediná paní a mé bytí padne.

Po poslední ráně, slíbil jsem sám sobě,
že už žádnou lásku, ale našel jsem ji v Tobě.
Zamiloval jsem se jako blázen do Tvých krásných očí,
když jsem s Tebou tak rázem celý svět se se mnou točí.

Tvá krutá váha tíží i mou mysl,
Bez té dívky krásné můj život pozbyl smysl.
Tak mazlím se teď s Tebou a loučím se se světem,
Místo abych ji zahrnoval něhou a věnoval se dětem.

Byla jsi pro mě vším a já Tě nechtěl ztratit,
že jsem hlupák vím, teď budu krutě platit.
Zaplatím svým životem, tím darem krásným,
Budeš se smát drobnostem, ale už ne mým básním.

Tvůj dotek je chladný, jako v zimě sníh,
Jen jeden pohyb ladný a už nikdo neuslyší můj smích.
Tvá krásná vůně, vzbuzuje ve mne naději,
Podemnou slz tůně, tak už skončím to raději.

Vyznal jsem Ti lásku a tím jsem vše zkazil,
nepotkám už větší krásku, nůž do srdce jsem si vrazil.
Ale co jsem čekal, snad lásku i z Tvé strany?
Držel jsem se dlouho, ale teď spadl jsem z té hrany.

Jsi mou útěchou jedinou v tuto těžkou chvíli,
jeden krok nestačí, musím ujít celou míli.
Míli ke konci a Bůh mě chraň,
když teď třímám v rukou tu krásnou zbraň.

Třeba se ještě potkáme v příštím životě,
a třeba to tímto skončí v nekonečné nicotě.
Třeba budeme zas jednou pár,
jestli ještě dostanu života dar.

Kovové cvaknutí a výstřel rázný,
na podlahu padnutí a pokoj prázdný.
Nezbyl tady nikdo, kdo by v něm žil,
leží tady jen někdo, kdo o lásce snil.