Anděl stínu

Anděl stínu

Obyčejný člověk si přeje být něco víc
Andělé si přejí být lidmi, bez starostí
každý si neseme své břemeno
Jen andělé plačí vyjímečností
Rodinu do hrobu posílá
sám na fantasii, skrz duši lesa
myslí
Bylinky na vrácení darů přírody
pomůžou v možném, kýženém úsilí
čepel nad ostatními přidržuje
a drží
Jen nad sebou se volně kýve
zvěrokruh a vchod

Proč musím mít vše speciální
zvláštní
jiné, než běžní smrtelníci
je útěk tak těžký, je vůbec možný?
Toužím jen po lese a semínku
Jezero u srdce, srdce u krbu
vše s lesem

Přeji si jen vysvobození
z těla anděla
cítit, dýchat, žít normálně
být

Schopnosti jsou i prokletím
specialita je přítěž, břemeno
zatracení
být navždy svobodný, u svých břehů
s milovanými v zemích severu
Ochránců oceánu, bílých vod, plání
starých mohutných válečníků
a víl nevinnosti
bez lákání

Jen s duší oceánu
semínkem
normální život
radost
štěstí
to
co anděl
nemá
na
věčnost
smrt...