Adrianina kletba

Smutné oči zkryla...
Slzy neprolila...
Kletbu z úst vyřkla...
Do srdce ti ji vtiskla...:

Proklínám tě do morku kostí,
Proklínám tě bez lítosti...
Za ublížení na těle mém,
ať oplatí ti druhý zlem...
Za ublížení na srdci mém,
ať hnije duše v těle tvém...
Proklínám tě bez ustání...
Od svítání do svítání...
Brzy už to pochopíš,
že mou kletbu nezrušíš...
A až pak, v ohni pekelném,
poznáš co je pravým zlem...

Odešla tiše, jako sen
snad zbyla po ní vzpomínka jen...