Ne Vděk

Jsem neživá
a přece žiju v Tobě,
možná špatně,
možná jak v jiný době.
Vzpomínám
a vzpomínky se mlží
na to léto,
kdy láska z nebe sněží.
A tak se vrhám
vstříc novému věku,
snad sklidím v něm
trochu více vděku
za svou péči,
za svou snahu,
za svou lásku,
za svou něhu...
Za to jak Tě mám ráda.
A přece je to jinak,
ten cit, ten zabiják času,
muzika, ta prý tvrdí basu,
nebo je to naopak?
Nikdo nezná pravdu
a přece je to tak!
K sakru...