Malovaná

Pohled ranní mi ukradne,
dívka lehtájící studenou vodu,
nohou bosou, hladkou od pohledu,
potoku, dokud slunce nezapadne.

Slunci se nechce, stojí dál,
vítr blůzkou hrál, pořád ji neodvál.
Ve dne němá, v noci ke mně promlouvá,
Miluji Tě, Ty musíš být má.

Beznadějně hledím, na malebnou krásku,
kříčíc do ticha, marně prosící,
srdce se smíchá v roztok toužící,
ztělesnit nevadnoucí květ, dívku z obrázku...