Černá Princezna

Vlasy má černo černé,
Jako temná tma.
A přesto je marné,
Myslet si že bude má.

Ale kdyby jen přeci,
Jsem v ní žár lásky probudil,
To by se děli věci,
A pusu bych na ni vyloudil.

Avšak pleť její hnědá,
Je tuze neodolatelná,
Je víc jak snědá,
Není sen, je hmatatelná.

A ta její hnědá očka,
Ten pohled kouzelný,
Jsou jiná jak sněhová vločka,
Jak její dotek nádherný.

Lásku ve mě probudila,
Ale ne vzhledem,
City ve mě popudila,
Svým chování a vrozeným pudem.

Asi je ta pravá,
Ne ta co mi lže.
A tak svému mává,
Já své téže.

Smutné bylo to u starého mlýna,
Tam sem své řek že.....
že už to teďka vím,
Černá princezna mi nelže.