Muž, který existuje

Držím v ruce rozkvetlou růži,
zná snad pouze slepý směr,
chci ji dát svému vytouženému muži,
čas je příčina našich děr.

Otočen zády ke mě,
chci Tě políbit na tvář,
mám z Tebe vymlátit lásku či snad Ty ze mě?
Doufám ve svatozář.

Úsměv ti klíčí před očima,
Ty nemůžeš či snad nechceš vidět,
v mém srdci začíná být chlad a zima,
děkuj i když odmítáš...